B-29 Superfortress

B-29 Superfortress
	tech. údaje: Boeing B-29 Superfortress
	původ: USA
	typ: strategický bombardovací letoun
	OSTATNÍ TTD

VÝVOJ:
Vývojové práce na bombardéru B-29, představujícího jedno z největších a nejpokrokovějších letadel druhé světové války začaly již v srpnu 1939 ve firmě Boeing, kdy tato společnost rozjela své práce na projektu zvaném "Model 341". V lednu roku 1940 pak americká armáda vydala požadavek na nový bombardér s velkým dosahem společně s jeho specifikacemi. Aby jim Boeing vyhověl, přepracoval svůj projekt "Model 341" a přejmenoval ho na "Model 345". Ten byl americké armádě poprvé předložen 11. května 1940. Tu projekt okamžitě zaujal a tak v červnu téhož roku předložila Boeingu kontrakt, stejně jako dalším třem výrobcům - firmě Lockheed, Douglas a Consolidated, kteří se do soutěže rovněž zapojili. 24. srpna 1940 si pak armáda u Boeingu objednala první dva prototypy a jeden model pro statické testy, pod označením XB-29. Kontrakt nakonec získal Boeing a to 6. září 1940. V prosinci 1940 ještě Boeingu přibyla od armády objednávka na třetí prototyp. V květnu 1941 armáda rozhodla o objednávce prvních 250 sériových kusů nového stroje. Tento počet se později ještě zvýšil, především kvůli zapojení USA do bojů ve druhé světové válce. První vzlet prototypu XB-29 se uskutečnil 21. září 1942. Ještě předtím, v lednu 1942, armáda také objednala 14 předsériových kusů, označených jako YB-29. První vzlet YB-29 se uskutečnil 26. června 1943. V září 1943 se pak začalo s výrobou sériové verze pod označením B-29 "Superfortress".

TECHNICKÉ PARAMETRY B-29:
V první sériové verzi se používaly celkem tři různé motory. První modely byyly vybaveny čtveřicí turbodmychadlových motorů Wright R-3350-23, každý o výkonu 2200 koňských sil. Maximální rychlost letounu dosahovala 574 km/h. Dostup činil kolem 10,200 m. Maximální přepravní dolet byl až 9000 km, s přídavnými nádržemi se mohl zvýšit až na 9650 km. Běžný "bojový" dolet byl kolem 5200 km.
Letoun měl běžně jedenáctičlenou posádku - pilota, co-pilota, bombometčíka, navigátora, leteckého inženýra, radiového operátora, radarového operátora a čtyři střelce. První šestice mužů se nacházela v přední přetlakové kabině, další čtyři měli svá místa v zadní přetlakové kabině. Ocasní střelec byl v samostatné přetlakové místnosti v ocase. Během války se pak velikost posádky zvýšila až na třináct, přidáním dalšího radiového a radarového operátora.
B-29 nesl bombardovací a navigační soustavu AN/APQ-13. Později byla použita také radarová soustava AN/APQ-7. Anténa byla namontována pod přední část trupu.
První modely B-29 také přepravovaly svoje palivo ve 26 nádržích o celkové kapacitě 8168 amerických galonů. Pozdější modely však byly vybaveny čtyřmi dalšími nádržemi, takže se celková kapacita palivových nádrží zvedla na 9438 galonů.
Výzbroj letounu původně zahrnovala deset 12,7mm kulometů M2 umístěných po dvojicích ve čtyrech dálkově ovládaných věžích a v jednom ocasním střelišti. Tam byl u prvních vyrobených modelů letoun ještě navíc vybaven 20mm kanonem M2 typ B. Později se ale přestal do nových strojů montovat. Dvě střelecké věže byly umístěny nad a dvě pod trupem letounu. U pozdějších modelů byla přitom přední horní střelecká věž dovybavena dalšími dvoumi 12,7mm kulomety. Pumovnice byla pak schopná pojmout až 9072 kg bomb.

HISTORIE:
S prvním bojovým nasazením letounů B-29 se počítalo v tzv. "Operaci Matterhorn". Šlo o plán strategického bombardování Japonska ze základen umístěných na území Číny. Se startem této operace se počítalo 1. června 1944 ale zpoždění způsobené problémy se zásobováním čínských základen, zapříčiněné přepravou zásob letecky přímo přes Himalajské pohoří až z Indie, odsunulo první let až na 15. června. Mezitím však bylo 5. června 77 "Superfortressů" posláno na svoji historický první bojovou akci z letecké základny v Indii. Jejich úkolem bylo bombardování thajského Bankoku. Už během této první mise bylo také ztraceno prvních pět strojů. Bombardování japonska z čínských základen se však ukázalo jako velmi nákladné a tak probíhalo poměrně v malé intenzitě až do obsazení Marianského souostroví. Z jeho ostrovů jako byl Guam, Tinian a Saipan pak B-29 podnikaly masivní nálety až do konce války v roce 1945.
Svou nejznámější misi však letoun B-29 podnikl 6. srpna 1945, kdy jeden stroj označený jako "Enola Gay" svrhl na město Hirošima atomovou bombu zvanou "Little Boy" ("Malý Chlapec"). O tři dny později, 9. srpna 1945, pak další B-29 pod názvem "Bockscar" svrhl atomovou bombu "Fat Man" ("Tlouštík"), tentokrát na město Nagasaki.
Během druhé světové války byly B-29 nasazeny jen v Pacifiku. V roce 1945, během bombardovací mise nad Japonskem, byly tři stroje nuceny nouzově přistát na území SSSR. Sovětští technici společnosti Tupolev pak na základě těchto strojů zkonstruovali kopii pod názvem Tu-4. Po válce byly "Superfortressy" použity také v Korejské Válce v letech 1950 až 1953, během kterých podnikly přes 20,000 bojových letů.
Celkem bylo v letech 1943 až 1945 vyrobeno 3970 letadel B-29 "Superfortress". Poslední stroje byly staženy ze služby v roce 1960.

VARIANTY B-29:

B-29A - Verze vyráběná továrnou v Rentonu, která byla ve vlastnictví Amerického Námořnictva (US Navy). Od B-29 se lišila především v konstrukci středního křídla. Všechny tyto stroje byly vybaveny motorem Wright R-3350-57. Typ a počet výzbroje, stejně jako její obměna v průběhu války, byla obdobná jako u B-29. Celkem bylo postaveno 1119 kusů letounu B-29A.
B-29B - Odlehčená varianta vyráběna exkluzivně v továrně firmy Bell v Atlantě. Nejviditelnější změnou bylo odstranění všech střeleckých věží, takže výzbroj letounu představovalo jen ocasní střeliště s dvojicí 12,7mm kulometů. Ty byly zaměřovány automaticky, díky novému střeleckému systému AN/APG-15B. Také se zvýšila maximální rychlost, a to na 585 km/h. V důsledku odstranění věží se také snížila velikost posádky běžně na sedm či osm můžů. Často jsou B-29B zaměňovány za stroje B-29 a B-29A, které odstranily svoji výzbroj v rámci bombardovací kampaně generála LeMaye proti Japonsku v roce 1945. Jedinými rozlišovacími body jsou tak sériová čísla a přítomnost radarové antény na kraji ocasu letounu.
B-29C - Varianta vybavená vylepšenými motory R-3350. Projekt však byl brzy zrušen a žádný letoun tak nebyl vyroben.
B-29D / B-50 - Varianta s výkonějšími motory Pratt & Whitney R-4360, každý o výkonu 3500 koňských sil. Prototyp tohoto letounu, který byl postaven přestavbou stroje B-29A, dostal označení XB-44. V červenci 1945 byla vydána objednávka na 200 kusů pod označením B-29D, ta byla ale později snížena na 50 strojů. V prosinci 1945 byl pak B-29D přeznačen na B-50A. Celkem bylo od roku 1947 do roku 1953 postaveno 371 kusů. Poslední kusy sloužily ještě v roce 1965.
XB-39 - První kus předsériového letounu YB-29 byl předán firmě General Motors, která ho vybavila novými motory Allison V-3420, každý o běžném výkonu 2100 k. Letadlo bylo později přeznačeno na XB-39. Maximální rychlost se zvýšila na 651 km/h, ale zdokonalení výkonu nestačilo k rozhodnutí o výrobě, a tak stroj do sériové produkce vůbec nešel.
XB-29E - Varianta stroje B-29, který byl upraven pro testy systémů řízení palby.
B-29F - Verze šesti strojů B-29B, které byly upraveny pro testování v chladném počasí na Aljašce. Všechny tyto letouny byly později přestavěny zpět do původního stavu.
XB-29G - Modifikace stroje B-29B, upravená pro testování vlivu vzdušných proudů na proudové motory firmy General Electric. Tyto motory byly namontovány na závěsné konstrukci v prostoru pumovnice. V případě přístání a vzletu letounu se motor zatáhl do pumovnice, aby nedošlo k jeho poškození.
XB-29H - Jeden B-29A upravený pro testování různých nastavení výzbroje.
YB-29J - Šest B-29 bylo vybaveno motory R-3350-CA-2 a označeno jako YB-29J. Některé tyto stroje byly využity k fotografickému průzkumu pod označením RB-29J. Dva stroje byly přebudovány na tankovací letouny YKB-29J.
CB-29K - Označení, které bylo původně určeno variantě tankovacího letounu, známa jako KB-29M. Nakonec bylo ale použito u strojů B-29BW, které sloužily jako nákladní letouny.
KB-29M - B-29 upravené na tankovací letoun používající britský hadicový systém pro doplňování paliva za letu. Všechny zbraně byly z původních letadel vyjmuty a do prostoru pumovnice byla nainstalována palivová nádrž o kapacitě až 2300 galonů. Primárním cílem těchto přestaveb bylo zvýšit dolet B-29 tak, aby byly schopné napadnout cíle v Sovětském Svazu. Poprvé v akci byly tyto letouny předvedeny v březnu roku 1948. Celkem bylo vyrobeno 92 kusů.
EB-29 - B-29 upravené pro experimentální účely. Zřejmě nejznámější použití EB-29 bylo v případě nosiče experimentálního letounu McDonnell XF-85 Goblin v roce 1948. V tomto případě bylo do prostoru přední pumovnice umístěno ukotvení, ze kterého byl za letu XF-85 odpalován.
Washington B.1 - Označení 87 B-29 sloužících v britské RAF od roku 1950. Většina strojů byla do roku 1955 stažena.

zdroj: www.wikipedia.org, http://home.att.net/~jbaugher2/b29.html




B-29 Superfortress	B-29 při montáži	B-29 "Enola Gay"