Bren Carrier
tech. údaje: Carrier, Bren, No.2 Mk.I
původ: Velká Británie
typ: obrněný transportér
OSTATNÍ TTD
VÝVOJ:
V roce 1935 dodala firma Vickers-Armstrong Ltd. britské armádě na testování náhradu za stroje "Carden-Loyd Mk.VI" v podobě svého tančíku s prototypovým označením "D50" ("VA-D50"), jenž v této firmě vznikl předcházející rok. Šlo o vozidlo testované jako tahač protitankových či polních děl nebo také kulometů Vickers. V průběhu následujících let vývoje došlo na "D50" k mnoha konstrukčním změnám, jež vedly k vývoji několika různých variant. Jedna z nich začala být vyráběna v roce 1936 jako "Carrier, Machine Gun, No.1 Mk.I". Označení "No.1" přitom značí velikost výkonosti motoru, kdy No.1 = 60 koňských sil. Koncem roku 1937 vyústil pokračující vývoj tohoto stroje v typ "Carrier, Machine Gun, No.2 Mk.I", se silnějším motorem a zvětšeným bojovým prostorem střelce.
Během roku pak byly do britské armády postupně zaváděny nové lehké kulomety Bren, kde nahrazovaly především osvědčené kulomety Vickers. Koncem roku bylo tedy rozhodnuto o výrobě obrněného vozidla "Carrier, Bren, No.2 Mk.I" nesoucích právě tuto novou zbraň. To samozřejmě postihlo produkci Machine Gun Carrierů, která byla brzy ukončena. Většina zbylých exemplářů tohoto typu pak byla Brenem přezbrojena. Oproti svému předchůdci měl typ "Carrier, Bren, No.2 Mk.I" upravený čelní pancíř, průhledová okénka dostala ochrané kryty nebo byla například posunuta vodící kladka pásu. Jak již bylo řečeno vozidla byla vyzbrojena především kulometem Bren, avšak některé kusy disponovali také protitankovou puškou Boys. Do služeb britské armády pak byl tento stroj přijat v roce 1938.

TECHNICKÉ PARAMETRY Carrier, Bren, No.2 Mk.I:
Na podvozku se nacházela zhora otevřená hranatá nástavba, v jejíž přední části měly vedle sebe své pozice řidič a velitel. Ten seděl v nalevo od řidiče. Čelní pancíř na místě velitele vyčníval vpřed, aby tak bylo místo pro kulomet Bren, či jinou výzbroj. Střílelo se skrz úzkou štěrbinu v čele tohoto výběžku. Třetí člen posádky seděl v prostoru za velitelem, na levé části stroje. Ve středu zadní části, za pozicí řidiče, se necházel motorový prostor. Právě tvar zadní partie je pak nejvýraznější odlišností od později vyráběného typu Universal Carrier, u nějž je odlišně tvarovaný přepravní prostor pro osádku zezadu chráněn pancéřováním. Podvozek u Bren Carrieru sestával na každém boku ze tří pojezdových kol, přičemž přední dvojice byla spárována. Na zadní části se pak nacházelo ozubené hnací kolo a vepředu napínací.
Jako pohon posloužil benzinový motor Ford V-8 o výkonu 85 koňských sil (No.2 = 85k). Maximální rychlost dosahovala 48 km/h, dojezd činil 210 km.
Výzbroj obvykle představoval jeden .303 kalibrový (7,7mm) lehký kulomet Bren umístěný v čele korby, ve vyčnívající části na místě velitele. Ten kulomet také obsluhoval. Někdy býval třetí člen posádky, sedící za velitelem, vybaven dalším kulometem Bren instalovaným na vysokém závěsném čepu. Ten pak poskytoval posádce protiletadlovou ochranu.

HISTORIE:
K prvnímu bojovému nasazení Bren Carrieru došlo v roce 1940 ve Francii. Během tamního neúspěchu britských expedičních sil byla pak většina těchto vozidel zničena nebo ukořistěna německými jednotkami. O jejich počtu a obměnách v německých silách svědčí fakt, že pro ně němci dali vlastní označení.
Bren Carriery byly dodány i spojeneckým silám na Nový Zéland nebo v podobě jednoho kusu do Austrálie. Ta na jeho základě poté vyráběla vlastní vozidla, která pak bojově nasadila napříkad v Řecku či Malajsii. Masovějšího nasazení i produkce se však dočkal především typ "Universal Carrier", který přišel do výroby v roce 1940. Přesto se neoficiální označení "Bren Carrier" používalo u obou typů i všech jejich variant.
V Británii se Bren Carriery vyráběly od roku 1938 do roku 1940, kdy je v produkci nahradil typ "Universal Carrier".

VARIANTY Carrier, Bren, No.2 Mk.I:

Carrier, Bren, No.2 Mk.I - Originální vozidlo, podrobněji popsané v článku.
Carrier, Machine Gun, Scout No.1 - Varianta vozidla pro průzkum. Ve výbavě přibyl rádiový přijímač No.11. Často byly tyto stroje vyzbrojeny protitankovou puškou Boys. Do šlužby tato varianta vstoupila v roce 1938.
Carrier, Cavalry, No.1 - Varianta pro převoz jednotek kavalerie. Kromě dvou stálých členů posádky, vozidlo umožňovalo přepravovat dalších 6 mužů na zadní části. Přibyly také obruče na přichycení plachtové střechy, která chránila posádku před vlivy počasí. Ve službě od roku 1938, celkem bylo vyrobeno 50 kusů.
Carrier, Machine Gun, No.1 AOP - Varianta dělostřelecké pozorovatelny. Obsahovala radiový přijímač No.11, lanový buben na zadní části a posuvnou okenici nad střeleckou pozicí usnadňující použití dalekohledu. Do služby vozidlo vstoupilo v roce 1939.
Carrier, 2-Pounder, Anti-Tank - V roce 1938 byla testována modifikace protitankového samohybného kanonu, vyzbrojená dělem o ráži dvou liber. Zbraň byla nainstalována nad motorovým prostorem, chráněná rozměrným pancéřovým krytem. Posádka byla čtyřčlenná. Vyroben byl jen jeden kus.
Carrier, Machine Gun, LP1 - Varianta australského Bren Carrieru vyráběná podle vzoru jediného exempláře "Carrier, Bren, No.2 Mk.I" dodaného Velkou Británií v roce 1939.
Carrier, Machine Gun, Local Pattern, No.1 - Domácí produkce Bren Carrieru na Novém Zélandu, identického australské variantě. Celkem bylo vyrobeno 40 kusů.


zdroj: David Fletcher: "The Bren Gun Carrier Story", www.diggerhistory.info, www.wwiivehicles.com
Novozélandský Bren Carrier, Papakura Camp, 1940Zadní partie Bren Carrieru - hlavní odlišnost od typu Universal CarrierAustralská varianta Bren Carrieru, Malajsie, 1942