Light Tank M3
tech. údaje: Light Tank M3 a M3A3
původ: USA
typ: lehký tank
OSTATNÍ TTD
VÝVOJ:
Vývoj druhé světové války v roce 1940 se v Evropě pro spojence nevyvíjel vůbec dobře a uvědomovalo si to i americké velení. Následná rozsáhlá modernizace a vyzbrojování americké armády zasáhlo i vývoj lehkých tanků. Ještě ve stejném roce se totiž "US Ordnance Department" (Americká Výzbrojní Správa) rozhodla překonstruovat desing tanku M2A4. Úpravy zahrnovaly nové odpružení podvozku, zesílení pancíře, také byla nainstalována nová věž. Ta měla oproti předchozímu typu oválnější tvar, na jejích bočních stranách se místo sedmi pistolových střílen nacházely střílny jen tři, byla také vybavena novým systémem zpětného nárazu, jehož konstrukce již nezasahovala před čelní kryt věže, což bylo pro typ M2A4 velmi specifické. V červenci roku 1940 byl pak tento nový lehký tank přijat do šlužby pod názvem "Light Tank M3" ("Lehký Tank M3").

TECHNICKÉ PARAMETRY M3:
Nýtovaná korba tanku M3 vychází z předchozího typu M2A4, byla však o několik centimetrů prodloužena a zůžena. Pancéřovaní korby bylo zesíleno na 10 až 44 mm, což ovšem mělo za následek zvýšení hmotnosti stroje na 12,7 tuny. Na přední části vyvýšené části korby se pak nacházela nýtovaná oválná věž s mírně zkosenou přední částí. Pozdější modely pak byly vybaveny novou svařovanou věží, původně určenou pro variantu M3A1. Změnou v konstrukci prošel i podvozek. Úpravami v odpružení kol bylo docíleno vetší styčné plochy podvozku, takže se stroj, navzdory zvýšené váze, v terénu lépe pohyboval. Na mnoha vozidlech, především v Africe, pak bylo zavěšení kol chráněno pancéřovými kryty.
Tank byl poháněn benzinovým motorem Continental W-670-9A o výkonu 250 koňských sil. Na silnici pak stroj dosahoval maximální rychlosti 58 km/h s dojezdem kolem 110 km. V některých případech posádky své tanky dovybavily dvojicí 95 litrových přídavných nádrží umístěných na zadní části korby za věží. V těchto případech pak byl dojezd mnohem větší.
Ve věži byla výzbroj tvořena jedním 37mm kanonem M5 a s ním spřaženým .30cal kulometem M1919A4. Zbývající výzbroj tanku pak zahrnovala stejný typ kulometu. Jeden byl obvykle na zadní straně věže na protiletadové lafetě, další byl v kulovité lafetě v přední části korby a konečně poslední dva kusy se nacházely ve sponsonech nad pásy.

HISTORIE:
Ačkoli byl tank M3 přijat do služby už v létě roku 1940, sériová produkce začala až v březnu roku 1941. V listopadu téhož roku, pak došlo k prvnímu bojovému nasazení stroje. Stalo se tak v britské armádě, která tank získala v rámci programu "Lend-Lease" ("Půjčka a Pronájem"). Vozidlo nasadila v rámci "Operace Crusader" - úspěšný pokus o uvolnění obklíčení spojeneckých vojsk v Tobruku, v Severní Africe. Pro Brity byly však výsledky z výkonu tanku většinou rozpačité. Kritizován byl především 37mm kanon, který se proti nepřátelským cílům jevil jako příliš slabý. Na druhou stranu posádky chválily rychlost a spolehlivost, a díky tomu si tank v britské armádě vysloužil neoficiální přezdívku "Honey" ("Drahoušek"). Od léta roku 1942, kdy začaly být britské obrněné jednotky vybavovány dostatkem amerických středních tanků, byly stroje M3 Stuart postupně stahovány z předních bojových linií a začaly být nasazovány především jako průzkumná vozidla.
První bojové nasazení v armádě Spojených Států proběhlo v bojích o Filipíny, konkrétně v bitvě o poloostrov Bataan, začátkem roku 1942. Japonci pak ukořistěné tanky používaly ve 3. kompanii 7. Tankového regimentu ("Sensha Rentai") pod názvem "M3 Stuart Type 0". Koncem roku 1942 se US Army připojila do Severo Africké kampaně a právě lehké tanky M3 tehdy tvořily velkou část obrněných sil. Po drtivé porážce v "Kasserinském Průsmyku", kdy M3 čelily německým tankům PzKpfw IV a těžkým Tigerům, však US Army rozpustila své obrněné prapory lehkých tanků a připojila kompanie k praporům středních tanků, kde pak sloužily jako průzkumné jednotky po zbytek války.
Dalším odběratelem tanků série M3 byl v rámci programu "Lend-Lease" Sovětský Svaz. Tamní představitelé ale tank shledali slabě ozbrojený a pancéřovaný a navíc náchylný ke vznícení. M3 sloužil v silách Rudé Armády do roku 1944.
Na Evropském bojišti byly těmto lehkým tankům přiřazovány jen druhořadé role, neboť zde nemohli rovnoceně čelit německé obrněné technice. Kromě USA, Velké Británie a SSSR měla během války ve své výzbroji Stuarty také Francie, Čínská Republika, země Commonwelthu, či Titovi partizánské jednotky v Jugoslavii.
Po válce bylo množství Stuartů prodáno do mnoha zemí. V některých jihoamerických státech byly Stuarty série M3 ve službě ještě v 80. a 90. letech.
Celkem bylo od roku 1941 vyrobeno přes 13000 kusů stroje M3 a všech jeho variant což z této série dělá nejpočetnější lehký tank druhé světové války.

VARIANTY M3:

M3 / "Stuart I" - Původní tank blíže popsaný v článku. V Britské armádě tanky dostaly oficiální označení "General Stuart I", nebo také jen "Stuart I" po americkém Konfederačním generálovi Jebu Stuartovi. Britové také hned ze všech modelů odstranily .30cal kulomety z bočních sponsonů nad pásy. Pozdější modely disponovaly svařovanou věží vyvinutou pro typ M3A1 s 37mm kanonem M6, namísto půvoního M5. Tyto nové Věže také nebyly vybaveny košem, což byla falešná podlaha otáčející se spolu s věží, také původní šestihranná kupole byla nahrazena oválnou s dvojdílým poklopem. U některých kusů se kupole ani nevyskytovaly. Takto vybavené M3 byli brity přezdívány "Stuart Hybrid". Od března roku 1941 bylo celkem vyrobeno 4526 kusů (včetně typu "Stuart Hybrid").
M3 (diesel) / "Stuart II" - Varianta typu M3, u které byl původní benzinový motor nahrazen dieselový motorem Guiberson T-1020-4 o výkonu 220 koňských sil. Viditelný rozdíl mezi benzinovým a dieselovým Stuartem byl vidět v délce sacích trubek vedených od ventilátorů motoru na zadní straně korby po motorovou část. V případě dieselového tanku jsou trubice delší a vedou napříč zadní částí přes mřížovanou přepážku umístěnou přímo nad motorem. Celkem bylo od června 1941 vyrobeno 1285 kusů.
M3A1 / "Stuart III" - Varianta vybavená novou svařovanou věží. Byla hydraulicky ovládaná, vybavená košem (viz. "Stuart Hybrid"), naopak chyběla velitelská kopule. Původní 37mm kanon M5 a s ním spřažený .30cal kulomet M1919A4 u tanku M3 nahradil 37mm kanon M6 a .30cal kulomet M1919A5. Dva kulomety v bočních sponsonech byly odstraněny a otvory překryty ocelovými zátkami. U později vyrobených kusů se střílny ve sponsonech již nenacházeli. Byl také zvětšen objem palivových nádrží, takže se dojezd z původních 110 km zvýšil na 145 km. Celkem bylo od května 1942 vyrobeno 4410 kusů.
M3A1 (diesel) / "Stuart IV" - Varianta typu M3A1 vybavená dieselovým motorem Guiberson T-1020. Do služby byly přijaty v srpnu roku 1942. Celkem bylo vyrobeno 211 kusů.
M3A2 - Tato varianta měla vycházet z typu M3A1. Měla mít svařovanou korbu z homogenní oceli. Tento projekt se však nikdy nedočkal realizace.
M3A3 / "Stuart V" - Verze se svařovanou korbou z odlitků podobnou té u typu M5. U M3A3 však byla charakteristická svým zešikmením nejen na přední ploché části, ale také na bocích. Tank dostal také novou věž. Na její zadní části se nachází výběžek obsahující radiové zařízení. Tato úprava se pak objevila i u lehkého tanku M5A1. Dvojice průzorů v přední části trupu sloužila k přímému výhledu pro řidiče a jeho asistena, byla také odstraněna řidičova výstupní dvířka. Výstup této dvojici zajišťovaly dva poklopy, umístěné na přední části korby přímo před věží. Opět byl také zvětšen objem palivových nádrží až na 416 litrů, což vozidlu dodávalo dojezd 217 km. Celkem bylo od září roku 1942 vyrobeno 3427 kusů stroje M3A3. Dalších 166 kusů bylo modifikováno z jiných verzí lehkého tanku série M3.
T18 75mm Howitzer - Varianta samohybné houfnice. Pro podvozek byl použit stroj M3. Stroj měl být vyzbrojen 75mm houfnicí umístěnou v rozměrné trupu krabicového tvaru. Projekt začal v září roku 1941 ale v dubnu 1942 byl zrušen.
T56 3in Gun - Úprava na samohybnou houfnici na základě podvozku stroje M3A3. Motor byl umístěn ve střední části trupu a jako primární zbraň byl použit 76mm kanon umístěný v přední části.S projektem se začalo v září 1942, záhy však byl zrušen v únoru následujícího roku.
T57 3in Gun - Modifikace verze T56 s motorem Continental, používaného u středního tanku "M3 Lee". Projekt byl také zrušen v únoru roku 1943.
M3 s věží Maxson - Protiletadlová varianta. Byla vyvíjena během roku 1942. Vozidlo bylo vyzbrojeno čtyřmi .50cal kulomety umístěnými ve věži vyvinuté firmou "Maxson Corporation". Projekt byl brzy ukončen, především kvůli produkci stroje "M16 MGMC".
M3 Command Tank - Úprava na velitelské vozidlo. Věž byla nahrazena menší konstrukcí vyzbrojenou .50cal kulometem.
M3/M3A1 "Satan" - Plamenometná varianta. Na místě původního 37mm kanonu byl nainstalován plamenomet. Během roku 1943 bylo na tuto modifikaci pro USMC upraveno celkem 20 tanků M3 a M3A1.
M3 T2 Light Mine Exploder - Odminovací verze. Byla určena pro zneškodnování lehkých min. Vývoj probíhal v roce 1942, brzy však byl ukončen.
M3A1 E5R2-M3 - Plamenometná varianta tanku M3A1. V tomto případě byl plamenomet instalován na místě .30cal kulometu v kulovité lafetě v přední části trupu.
Stuart Recce - Bezvěžová modifikace britského Stuarta používaná pro průzkum. Odstraněním věže bylo dosaženo zvýšení rychlosti a dosahu.
Stuart Kangaroo - Úprava na obrněný transportér (APC - "Armored Personal Carrier") určený pro přepravu vojáků po bojišti. Rovněž byla odstraněna věž a interiér byl dovybaven několika sedadly.
M3A3 Pak-40 - Protitanková úprava Titových jugoslávských jednotek vyzbrojená německým 75mm kanonem PAK-40 na místě původní věže.
X1A - Modernizace tanku M3A1 provedená firmou "Bernardini" v 70. letech pro brazilskou armádu. Úpravy zahrnovaly instalaci nového dieselového motoru Saab-Scania o výkonu 280 koňskách sil, bylo upraveno zavešení podvozku, zesíleno pancéřování, zmodernizován systém řízení střelby a byla nainstalována nová věž s 90mm kanonem DEFA. Celkem bylo vyrobeno 80 kusů.


zdroj: http://www.globalsecurity.org, http://afvdb.50megs.com, http://www.wikipedia.org
zneškodněný "Stuart I", Egypt, 1941 Guatemalský M3A1M3A3 Pak-40, Jugoslávie 1945