Universal Carrier

tech. údaje: Carrier, Universal, No.2 Mk.I
původ: Velká Británie
typ: obrněný transportér
OSTATNÍ TTD
VÝVOJ:
Obrněný transportér Bren Carrier se v letech 1938 až 1940 vyráběl v několika variantách specializovaných pro konkretní vojenské složky, což bylo minimálně z finančního hlediska dosti nevýhodné. Proto byl tedy od dubna 1939 vyvíjen nový univerzálnější typ. Od svého předchůdce se lišil především větší pancéřovou ochranou a rozměrnějším přepravním prostorem. Nový stroj, který dostal označení "Carrier, Universal, No.2 Mk.I", byl přijat do služby britské armády ještě v roce 1940.

TECHNICKÉ PARAMETRY Carrier, Universal, No.2 Mk.I:
Jak již bylo řečeno, největším a nejviditelnějším rozdílem od staršího typu "Carrier, Bren, No.2 Mk.I" byl přepravní prostor na zadní části stroje. Ten byl rozdělen na dva obdelníkové prostory umístěné z obou stran mororového prostoru. Samotné motorové ústrojí pak bylo chráněno pancéřovým krytem. Přední část korby určená pro velitele a řidiče vozidla, se prakticky nezměnila, stejně jako podvozek. Trup byl nýtovaný, od verze Mk.II byl již svařovaný.
Pohonou jednotkou byl benzinový motor Ford V8 o výkonu 85 koňských sil. Maximální rychlost na silnici dosahovala 53 km/h.
Stejně jako jeho předchůdce byl i Universal Carrier vyzbrojován především .303 kalibrovým lehkým kulometem Bren. Příležitostně tento kulomet nahradila či doplnila protitanková puška Boys. V průběhu Druhé světové války však posádky mnohdy podobu výzbroje svého Universal Carrieru upravovaly, a tak nebylo vyjímkou narazit na stroje vybavené americkými .30 a 50. kalibrovými kulomety Browning, kulomety Vickers či dokonce ukořistěným německým kulometem MG42.

HISTORIE:
Není zcela jasné, zda byli Universal Carriery nasazeny v Britských Expedičních Silách v bojích o Francii, přesto lze s určitostí říci, že jedno z prvních bojových nasazení bylo na Blízkém Východě a v malých počtech i v bojích o Británii. Na Blízký Východ byly dodávány silám Commonwealthu, především pak Australským a Novozélandským jednotkám. Spojenecké síly na Blízkém Východě však trpěli nedostatečnou výbavou. Takovéto situace pak dali vzniknout bezpočtu polních modifikací u většiny dostupných vozidel, typu Universal Carrier nevyjímaje.
Universal Carrier i jeho předchudci si na Blízkém Východě získali popularitu, naproti tomu ale byly často nesprávně použity. Stroje byly často přetížené a jejich nasazení bylo často v rozporu s jejich plánovaným účelem v boji. Ve většině případů šlo o nasazení v průzkumných jednotkách.
Během války se pak Universal Carriery zůčastnily bezpočtu dalších velkých i menších operací, jako bylo vylodění v Normandii, boje v Africe či v Itálii, překonávání řeky Rýn nebo působení na Dálném Východě, konkrétně v Hong Kongu, kde se zůčastnily bojů proti Japonské císařské armádě.
První objednávka britské armády na nový Universal Carrier, čítající 2,275 kusů, byla vydána 1. dubna 1939, avšak krátce po vypuknutí Druhé světové války byla podstatně rozšířena a tak počet dodaných kusů verze Mk.I dosáhl v roce 1942 čísla 6600. Ve stejném roce pak byla zavedena vylepšená verze Mk.II jejíž produkce dosáhla kolem 11000 kusů. V počátku výroby také padl návrh, že by tehdy rozpracované Bren a Scout Carriery měli být dokončeny jako typ Universal. To se však ukázalo jako příliš náročný požadavek s tím, že postavit zcela nové stroje je jednodušší. Všechny Universal Carriery, a většina jejich variant, vyrobene od roku 1944 pak byly vybaveny tažným okem, zvaným "Stacey", pro možnost tahu 6ti librového protitankového kanonu.
Do produkce Universal Carrieru se kromě Velké Británie zapojila také Austrálie, Nový Zéland a předevšíím Kanada, kde bylo vyrobeno na 30,000 tisíc kusů. Celkový počet Universal Carrieru a všech jeho variant přesahuje 100,000 vyrobených kusů, což z tohoto obrněného transportéru dělá jedno z nejrozšířenějších vozidel Druhé světové války.
Po válce se Universal Carriery bojově zůčastnily ještě války v Korei v 50. letech. Vzhledem ke svému rozšíření byly často využívány i k eperimentálním účelům. Mnoho jich bylo také dodáno do zahraničních armád. Irské ozbrojené síly je měly ve své výzbroji až do 60. let. V roce 1956 darovala Británie 100 kusů německé armádě. Ve stejném roce byly využity Egyptem v bitvě o Suez proti Britům a mnoho z nich ukořistila Izraelská armáda během válek na Středním Východě.
Podle úspěšného konceptu Universal Carrieru byla za války, především ve Spojených Státech a Kanadě, vyrobena obdobná vozidla známá jako Windsor Carrier, Loyd Carrier či T-16.

VARIANTY Universal Carrieru:

Carrier, Universal, No.2 Mk.I - Typ blíže popsaný v článku. Stejné označení pak měly i stroje vybavené americkým motorem GAE o výkonu 85 koňských sil. Do roku 1942 bylo vyrobeno kolem 6,600 kusů.
Carrier, Universal, No.2 Mk.II - Vylepšený model, přijatý do služby v roce 1942. Úpravy zahrnovaly nové "zástěry" na předních bočních částech trupu, úpravu úložných prostorů či zlepšenou vodotěsnost - této úpravy bylo docíleno větším použitím sváření během montáže trupu. Bylo vyrobeno kolem 11,000 kusů.
Carrier, Universal, No.1 Mk.III - Další modifikace s další úpravou úložných prostorů, upraveným přívodem vzduchu a krytem motoru. Uskutečněn byl jen první kontrakt z roku 1943, původně stanovený pro typ Mk.II. Druhý, již označený jako Mk.III byl zrušen. Celkem bylo tedy vyrobeno 1,392 kusů.
Carrier, 3-inch Mortar, No.1 Mk.I - Varianta s nainstalovaným 3-palcovým minometem na podvozku Universal Carrieru No.2 Mk.I. Vzhledem k uložení munice do minometu, zvedla se hmotnost vozidla ze 3,86 na 4,36 tuny. Větší váha si pak vyžádala úpravy podvozku. Zbraň samotná, v demontované podobě byla uskladněna napříč zadní části stroje s municí uloženou uvnitř. Vozidlo mělo pětičlennou posádku.
Carrier, 3-inch Mortar, No.1 Mk.II - Vylepšená varianta předchozího modelu využívající svařovaný trup Universal Carrieru Mk.II.
Carrier, Armoured, OP, No.1 Mk.II - Varianta dělostřelecké porovatelny vycházející z předchozího typu vozidla Bren Carrier. Tentokrát však využívá podvozek Universal Carrieru. Stroj je v přední části vybaven hledím umožňujícím použití dalekohledu, v zadní části je namontován lanový buben. Tříčlenná posádka měla rovněž k dispozici radiový přijímač No.11. Celkem bylo od konce roku 1939 vyrobeno 746 kusů.
Carrier, Armoured, OP, No.1 Mk.III - Úpravená verze dělostřelecké pozorovatelny na podvozku Universal Carrieru Mk.III. Oproti předchozímu modelu mělo vozidlo čtyřčlennou posádku a v čelní části trupu přibyl lanový naviják. Celkem bylo vyrobeno přes 3,500 kusů.
Carrier, Medium Machine Gun, No.1 Mk.I - Úprava pro působení v motorizovaných kulometných praporech ("Motor Machine Gun Battalions"). Úprava zahrnovala především namontování kulometu Vickers. Tentokrát však nenašel místo v čele trupu, ale na držadle, umístěném na horní části krytu motorového ústrojí.
Carrier, Universal, No.1 Mk.I - Stroj s britským motorem 79E o výkonu 65 koňských sil.
Carrier, Universal, No.3 Mk.I - Typ s kanadským motorem COIUC o výkonu 95 koňských sil.
Carrier, Universal, No.2A Mk.I - Universal Carrier vybavený motorem EGAEA. Jde o Brity upravený americký motor GAEA, vycházející z typu GAE. Zatímco u amerických a kanadských motorů jsou jeho části vyměnitelné u britské úpravy to již možné není. Jinak nedošlo k výraznějším změnám.
Carrier, Machine Gun, LP2 - Označení pro Universal Carrier vyráběný v Austrálii. Do služby vstoupil v roce 1941 spolu s verzí LP2A. Kopii těchto modelů vyráběl Nový Zéland pod označením "Carrier, Machine Gun, Local Pattern No.2".
Carrier, Machine Gun, LP3 - Úprava australské varianty s novým řízením.
Carrier, Anti-Tank, 2-pdr - Australská varianta nosiče dvoulibrového protitankového kanonu. Ten spočíval na zadní části prodlouženého podvozku australské verze LP2. Motorové ústrojí se přesunulo do přední levé části vozidla. Ve bylo možné přepravit až 112 kusů munice. Celkem bylo vyrobeno 200 kusů. Podobnou úpravu provedli v červenci 1941 i Britové, v jejich případě došlo ale jen na testy prototypu.
Wasp - Plamenometná varianta. V produkci byla od roku 1942 a to především v Kanadě. Byla ve verzích Mk.I, Mk.II a Mk.IIC. Poslední uvedená verze byla vyvinuta pro Kanadské síly. Jejich varianta měla místo dvou interních nádrží u předchozích dvou verzí jen jednu externí nádrž.
Panzerjäger Bren Carrier - Německé přestavby ukořistěných Universal Carrierů na samohybné protitankové zbraně. Většinou se jednalo o instalaci protitankového kanonu Pak 36 ráže 37mm chráněného původním štítem na přední okraj přepravního prostoru. Nasazovány byly jen na strážní služby.
V odlišné přestavbě z roku 1944 bylo vozidlo vyzbrojeno třemi pěchotními raketomety Panzerschreck, vystřelující střely o ráži 88mm.
2cm Flak 30/38 auf Bren Carrier - Opět německá přestavba, tentokrát na protiletadlový flakpanzer. Do přední části přepravního prostoru byl lafetován buďto 20mm protiletadlový kanon Flak 30 nebo Flak 38 o stejné ráži. Jediné známé nasazení je na Balkáně v roce 1941. Později sloužili při výcviku.


zdroj: David Flitcher: The Bren Gun Carrier Story, www.diggerhistory.info, www.panzernet.net
Universal Carrier Mk.IIBritský Universal Carrier Mk.IBritský Universal Carrier Mk.II s protitankovou puškou Boys