|
||
| tech. údaje: Sikorsky CH-53D Sea Stallion | ||
| původ: USA | ||
| typ: těžký transportní vrtulník | ||
| OSTATNÍ TTD | ||
V roce 1962 Zbrojní úřad amerického námořnictva (US Navy Bureau of Weapons) s podporou USMC (Americké Námořní pěchoty) vydal požadavek na novou těžkou experimentální helikoptéru. Podpora USMC byla na místě, neboť tá v té době hledala náhradu za těžké transportní vrtulníky S-56 (CH-37 "Mojave"). Specifikace nového stroje požadovali schopnost pojmout až 3 a půl tuny nákladu s operačním rádiusem 185 kilometrů a rychlostí 278 km/h. HH(X), jak zní anglická zkratka pro tento program (Heavy Helicopter Experimental), měl být využit k přepravě nákladů na bojiště, k záchraným operacím či k přepravě osob.
Do výběrové soutěže se příhlásili tři výrobci - Boeing Vertol, firma Kaman a společnost Sikorsky. Právě poslední jmenovaná získala kontrakt a to se svým strojem označeným jako "S-65". Šlo vlastně o zvětšenou verzi vrtulníku S-61R ačkoli rotorová a nosná soustava a další hnací komponenty pocházely ze stroje S-64 "Skycrane".
K prvnímu letu prototypu s označením YCH-53A došlo v továrně společnosti Sikorsky ve Statfordu, stát Connecticut, 14. října 1964, asi o 4 měsíce později než bylo původně v plánu. Následovala výroba prvních 16 testovacích kusů. Zkoušky proběhly bez větších problému a USMC tak mohla v říjnu roku 1965 nový typ zařadit do služby pod označením CH-53A "Sea Stallion" ("Mořský hřebec").
TECHNICKÉ PARAMETRY CH-53A:
Design trupu u CH-53A vychází ze stroje S-61R (CH-3 "Jolly Green Giant"). Na obou stranách trupu, hned za kokpitem, byly dveře pro pasažéry. Boky charakterizují především trupové gondoly nesoucí ve svých útrobách palivové nádrže a podvozkové ústrojí. Zatahovatelný podvozek se skládal ze tří dvojitých kol, pričemž dvojice zadních kol se zatahovala do bočních trupových gondol. V zadní části se nacházela nakládací rampa. Přestože je kontrukce trupu vodotěsná, rozhodně nebyla určená pro obojživelné použití a tak na vodě vrtulník přistával jen při záchraných operacích.
Stroj měl šestilistý hlavní rotor, ocasní rotor byl čtyřlistý. Listy hlavního rotoru byly sklopné, což umožňovalo službu i na palubách lodí. Rotorový systém byl převážně poháněn dvojicí turbohřídelových motorů General Electric T64-GE-6, každý o výkonu 2,125 kW. Nicméně některé stroje mohly být vybaveny motory T64-GE-1 a T64-GE-16 o výkonech 2,300 kW respektive 2,600 kW. Maximalní rychlost dosahovala 305 km/h a dolet 870 km.
CH-53A mohl nést čtyřčlennou posádku - pilota, co-pilota, velitel a pozorovatel a náklad 38členné jednotky či 3,63 tuny nákladu nebo 5,9 tuny externě umístěného nákladu v podvěsníku.
Verze CH-53A nebyla běžně vyzbrojena, přesto měla na každé straně trupu držáky pro 7.62mm kulomety M-60. Pro ochranu posádky a důležitých mechanických systémů pak mohl vrtulník dodatečně převážet 205 kilogramů panceřových plátů.
HISTORIE:
První vrtulníky byly v lednu roku 1967 přiděleny ke 463. squadrone těžkých vrtulníků USMC (HMH-463), v té době dislokované ve Vietnamu. Nové stroje se ihned osvědčily, přesto bylo jasné, že k přepravě těžkých nákladů v tropických klimatických podmínkách bude potřeba Sea Stalliony vybavit výkonějšími motory. Tento požadavek tak dal vzniknout typu CH-53D, který ve Vietnamu sloužil až do konce války, během které USMC ztratila 19 strojů (včetně CH-53A). Počátkem 90. let pak byly starší CH-53A vyřazeny ze služby. Typ CH-53D je u USMC stále ve službě, přesto je postupně nahrazován konvertoplánem MV-22 Osprey.
Co se týče vrtulníků ve službách US Navy (RH-53), jednou z jejich prvních velkých akcí byla začátkem roku 1973 role v operaci "Endsweep", kdy společně s několika CH-53A jednotek USMC odminovávali vrtulníky RH-53A oblasti v Severním Vietnamu. Následující verze RH-53D se nasazení ve Vietnamu nedočkala, byla ale v letech 1974 a 1975 nasazena například k vyčištění Suezského kanálu a Egyptského pobřeží po Yom Kippurské válce v roce 1973. V současnosti jsou Sea Stalliony nasazeny jednotkami USMC a USAF v Iráku a Afghánistánu.
Typ RH-53D však vešel ve známost široké veřejnosti především během nasazení v operaci "Eagle Claw", což byl nezdařený pokus o vysvobození rukojmích z americké ambasády v Iránském Teheránu z 24. na 25. dubna 1980. Proč nezdařený? Operace byla špatně naplánována a provedena. Osm RH-53D určených k účasti na této misi byly obdrženy od regulérních jednotek, jejichž velitelé netušili, že stroje budou využity k tak kritické operaci. K tomu všemu během operace letka zmíněných vrtulníků vlétla do písečné bouře a tři stroje byly během cesty ztraceny. Velitel operace, který tak neměl dostatek vrtulníků pro přepravu mužů, se rozhodl operaci zrušit. Poté jedna z helikoptér během vzlétání narazila do přepravního letounu C-130 Hercules. Následkem exploze a požáru zahynulo 8 mužů. Během následující evakuace pak bylo v Íránské poušti zanecháno pět neporušených RH-53D, které podle některých zrojů poté sloužily u Iránského námořnictva a podle dalších byly všechny kusy zničeny na nátlak Sovětského Svazu. Šest kusů RH-53D však v Íránu sloužilo ještě před Islámskou revolucí a má se za to, že byly nasazeny i v Íránsko-Iráckém konfliktu.
Mezi další zahraniční uživatele Sea Stallionů patří od roku 1968 Izrael (CH-53D), kde dostali označení "Yas'ur". dále Německo se svou variantou CH-53G, blíže popsanou níže a Mexiko.
Celkem bylo pro jednotky USMC vyrobeno 265 kusů strojů CH-53A a CH-53D. Výroba byla ukončena v lednu roku 1972.
VARIANTY CH-53:
CH-53A - Původní sériová verze, blíže popsaná v článku. Její produkce dosáhla 141 kusů (včetně dvou prototypů).
CH-53D - Varianta vybavená výkonějšími motory T64-GE-412 každý o výkonu 2,755 kW. Později byly tyto motory nahrazeny ještě výkonějšími typem T64-GE-413 o výkonu 2,930 kW. Modernizace se pak nevyhnula ani převodovému ústrojí a interiéru, u kterého se přepravní kapacita zvýšila na 55 mužů. Pozdější produkce obsahovala také systém detekující případné trhliny v hlavních rotorech (tzv. BIM - "Blade Inspection Method"). Některé zdoje hovoří také o zpětném dovybavení tohoto systému u strojů první sériové verze CH-53A. Dnes provozované CH-53D mají navíc několik prostředků obrany jako například výmetnice klamných cílů AN/ALE-39 na obou stranách trupového nosníku apod. Vrtulníky jsou již obvykle vyzbrojeny a to ve většině případů 12,7mm kulomety typu M2HB Browning.
První let CH-53D absolvoval 27. ledna 1969. Celkem bylo postaveno 124 kusů.
RH-53A - V roce 1971 převzalo od USMC americké námořnictvo (US Navy) 15 kusů stroje CH-53A, které si pořídilo pro opatření proti minám prováděná z letadel (tzv. "vzdušné odminování"). Tato role však vyžadovala výkonější pohon a tak byly tyto exempláře vybaveny motory T64-GE-413, každý o výkonu 2,930 KW. Takto vybavené stroje pak dostaly nové označení RH-53A. Vrtulníky byly rovněž vyzbrojeny dvojicí 12,7mm kulometů určených na ničení min.
RH-53D - Další varianta US Navy pro "vzdušné odminování", tentokrát vycházející z výkonějšího typu CH-53D. Hlavním rozdílem oproti RH-53A byly výkonější motory T64-GE-413A o výkonu 2,930 KW, později zaměněné za typ T64-GE-415 o výkonu 3,265 kW. Nové bylo i převodové ústrojí, převzaté z CH-53D. K dalším změnám patřila tankovací sonda, umístěná na pravé straně nosu, i když k její instalaci moc často nedocházelo, dále externí palivové nádrže, zesílený nakládací hák, výmetnice klamných cílů, záchraný naviják a vylepšený automatický systém řízení letu.
První let RH-53D se uskutečnil 27. října 1972 a dodávky 30 kusů americkému námořnictvu začali v létě 1973. Jakmile vstoupily do služby, starší RH-53A byly vráceny USMC a tam přestavěny zpět na typ CH-53A. Dalších šest kusů bylo dodáno také do Íránu. Celkem tedy bylo vyrobeno 36 kusů.
CH-53G - Varianta, která sloužila v leteckých silách Západního Německa, kde nahradila starší stroje Piasecki H-21 "Flying Banana" a Sikorsky H-34. Prakticky šlo o typ CH-53D bez tankovací sondy a externích přídavných palivových nádrží na trupových gondolách. Během služebních let byly CH-53G průběžně modernizovány a roku 2003 bylo také rozhodnuto o modernizaci motorů T-64.
První dva kusy dodala firma Sikorsky, zbylé kusy byly montovány v Německu. K prvnímu letu stroje smontované v německu došlo 11. října 1971. Do služby CH-53G vešel v roce 1973. Celkem bylo v Německu postaveno 110 kusů.
CH-53GS - Začátkem roku 1999 bylo 18 kusů CH-53G Německého letectva přestavěno pro účely CSAR. Modernizace zahrnuje vylepšenou avioniku, kokpit kompatibilní pro přístroje nočního vidění (NVG), přídavné externí palivové nádrže a instalaci prostředků obrany.
VH-53D - Úpráva dvou strojů CH-53D určená pro převoz důležitých osob, kde byl původní interiér nahrazen luxusním ubytováním. Oba stroje byly používány jednotkami USMC pro lety amerického prezidenta.
TH-53A - Označení několika strojů CH-53A předaných v roce 1989 americkému letectvu (USAF), které je využívá k výcviku posádek. TH-53A byly pak zbaveny většiny operačního vybavení.
HH-53 a MH-53 - Varianty stroje CH-53 ve výzbroji USAF. Blíže jsou popsány ZDE
zdroj: www.vectorsite.net, http://avia.russian.ee, www.wikipedia.org
 | ||
 |
 |
 |
| CH-53A | RH-53D | CH-53G |